Již tisíce let obuv plní velmi důležitou funkci v životě člověka. Na počátku byla používána pro ochranu nohou před zimou, vlhkem a zraněním. Postupně během času obuv začala plnit estetické funkce. Dnes je pečlivě vybírána na vhodnou příležitost, a proto je ideálním doplněním oblečení. PRVNÍ ZMÍNKY O OBUVI

Původní boty tvořily spletené trávy nebo neopracovaná kůže připoutaná k chodidlům. První zmínka o obuvi pochází přibližně z roku 3300 r. p.n.l. Byla to nepromokavá obuv vyrobena z jelení kůže s podrážkou z medvědí kůže. Díky nástěnným malbám v egyptských chrámech, se můžeme dozvědět, že již okolo 1500 r. p.n.l. v Africe na nohou byly nošeny sandále vyrobeny z papyrusu, a taky z kůže. Dnešní sandále s odhalenými prsty a chodidly, které jsou vázány ramínky mají svůj počátek ve Starověkém Řecku a Římě. Ve starověku se kromě sandálů šila obuv zakrývající celá chodidla. Zvláštní vývoj plné obuvi se uskutečnil ve Středověku. Právě tehdy vznikla obuv se špičatými a úzkými tvary, tzv. „poulaine”.

Kolem roku 1415 vedoucí roli začala hrát lehce špičatá obuv, která se již charakterizovala vhodnými proporcemi. Koncem roku 1445 se vrací móda prodloužené obuvi. V 14. století vznikají taky lehké dřeváky tzv. panelle. Když se měnila móda na špičatou obuv, nastala doba obuvi široké jako ploutve, tzv. „kachní zobáky”.  Kolem roku 1600 začali vyrábět mokasíny, které nosili Babyloňané. Počátkem 17. století s k rovným botám začali přikládat podešvy. V té době ženská obuv měla podešev průměrné velikosti a často se vyráběla z hedvábného textilu. V polovině 17. století se na na koženou obuv vyřezávaly drobné azurové motivy. V té době se taky postupně měnila mužská obuv. Od 50. let 17. století fungovala forma střevíců sahajících pod kotníky nohy s vyšším, prodlouženým a seříznutým svrškem s koncem obdélníkového tvaru.

Diametrální změna stylu obuvi se datuje na rok 1972, kdy se zmenšily podpatky, které pomalu mizely z dvorní módy. Ve stejné době bylo hedvábí nahrazeno výhodnější kůží, která byla lehce dostupná. Podpatky se vrátily do módy v šedesátých letech 19. století. Dámská obuv s vysokým svrškem byla tehdy šněrovací nebo zapínaná na knoflíky. Dámská obuv se dostala do tempa v 1. polovině 19. století, když přišla móda na vyšší boty. Právě tehdy bylo rolí dámské obuvi zdůraznění štíhlé postavy. Velmi důležité v navrhování módy byly: barva, vzorky a detaily.  VÝROBA OBUVI KDYSI A DNES Od věků se obuv vyráběla ručně. Mechanická výroba obuvi začala v roce 1845 vynálezem stroje na sešívání svršků obuvi. Další pokrok v oblasti výroby obuvi tvoří flokovací stroj, využívaný na sešívaní svršku ke podešvě. Zavedení moderní technologie a taky specializovaných obuvnických strojů ovlivnilo výrobní dobu. Dávněji vyrobení jenom páru bot trvalo celý jeden pracovní den. V současnosti je to nepřiměřeně větší množství.